MACEDONIA
srpen 2018

Den se ještě neprobudil ze tmy, jsou 4 hodiny ráno. V horách ve vesničce Sloeshtica svítí pouliční lampa na kousek cesty a ze tmy se pomalu ozývají zvuky. Zaštěká pes, zašplouchá malá stružka a po chvíli zarachotí stará dodávka. Vidím světla a doufám, že mi zastaví, jak jsme se včera domluvili. Uvnitř sedí starší pán – otec rodiny, jeho žena a jejich dcera. Pojedeme společně na tabákové pole, kde s nimi smím strávit dopoledne při sběru tabáku a fotit je při práci. Jedeme za vesnici kolem lomu, kolem políček a jedeme dál až do sousední vesnice, kde nás čekají další 3 ženy – pomocnice. Po cestě kolem vozu zběsile štěkají divocí psi, doráží na točící se kola a svůj boj vzdají až daleko mezi poli.

Stále ještě za tmy zastavujeme na polní cestě, vyskakujeme z vozu, bereme proutěné koše, ženy si dají zástěru a hned rychlými pohyby trhají první lístky. Tabák voní, je silně lepivý, není skoro nic vidět a fotoaparát se nechytá, není tu zatím žádný světlý bod. Takhle brzy ráno se začíná proto, aby se koše stihly naplnit do poledne, kdy už slunce bude vysoko a bude hrozně pálit. Procházím se, v tom tichu a ve tmě, pozoruji zvedající se páry a čekám na první paprsky, které se vyhoupnou zpoza vzdáleného kopce až po hodině. Paprsky mi padají k nohám, je to skvostný okamžik, který prchavě po chvíli mizí…