VLNĚNA
 2013 – 2015

… absurdní krajina…
… keřík roste přímo z podlahy, nad ním je ve střeše Ďáblova díra…
… vlající cáry kdysi zdobné záclony tě zvou z vybouraných oken ven – nakloň se a roztáhni křídla… vznést se k nebi…
… ze změti a ošklivosti křičí svojí krásou už jen červená barva na posledním křesle vprostřed haly…
… v šatnách stojí osaměle otevřené skříňky a nabízejí svůj temný vnitřek, některé z nich padly čelem k zemi…

Chlad. Chlad obrazu, ošklivosti, chlad průvanu, prázdnoty, rozbitosti a roztříštěnosti, chlad duše, která tu leží na zemi a je na tisíce kousků…
Je to odraz materialismu společnosti, který jako by říkal, jak chladně se stavíme k tomu, co se nás přímo nedotýká, vítězí lhostejnost a nezájem, je svědectvím, jak anonymně se také chovají lidé k hodnotám i k sobě navzájem.
I přes snahy Národního památkového ústavu, který chtěl zachovat genius loci, stavbu s neopakovatelnou atmosférou areálu, byla Vlněna v roce 2016 zbourána.

„Svět nebude zničen těmi, kteří páchají zlo, ale těmi, kteří se na něj dívají, aniž by něco udělali“.  Albert Einstein